Polky patří ke Smetanově rané tvorbě. Tuto složil Smetana, sám vášnivý tanečník, ve svých 24 letech.

Chápejte, náš první výlet! Chtěl jsem, aby to bylo dokonalé, nezapomenutelné. Dlouho jsem hledal a nakonec jsem našel... "Jsou tu hluboká údolí, rybníky, ve kterých se zrcadlí věže několika skalních měst, ale i místa dalekých rozhledů z vrcholů okolních kopců a rozhleden. Ve volné přírodě běžně potkáte volavky, výra velkého, rorýse, či krkavce, v jeskyních sídlí netopýři, v potocích narazíte na raky, v lesích na muflony, srny nebo ježky". Je to jasné, je to ráj, je to Český ráj!

„…a já se cítil šťasten uvnitř těchto písní, v nichž smutek není hravý, smích není křivý, láska není směšná a nenávist není plachá, kde lidé milují tělem i duší, kde v nenávisti sahají po noži nebo šavli, v radosti tančí, v zoufalství skáčou do Dunaje, kde tedy je láska ještě láskou a bolest bolestí, kde původní cit není ještě vyklouben ze sebe sama a hodnoty jsou dosud nezpustošené…“

Hmota se přelévá z útvaru do útvaru... náhodně, a přece podle pravidel života.

Všudypřítomné mrazení v zádech... nikdo neví, kdy projeví svou sílu... myšlenky? svědomí? možná nějaká pravidla, která neznají slitování...

Vánek roztančil vřesoviště...

Skladba Aztékové připomíná obdivuhodnou civilizaci, která v krátké době ovládla většinu vyspělé Střední Ameriky. Dům růží bylo místo v aztéckém chrámu, kde okolo růžových keřů tančili mladí Aztékové za doprovodu bubnů a vyjadřovali tak svou víru v život.

Idylický obraz tří domácností, kde muž vládne pevnou rukou a žena... Kdo ví, co si o tom myslí jeho žena...